Z Mistrovství světa rovnou na operační sál

Tisková zpráva, 30. 7. 2018, Brno

Z Mistrovství světa rovnou na operační sál – tak by se dal nazvat návrat prim. MUDr. Luboše Nachtnebla, zástupce přednosty pro LPP I. ortopedické kliniky FNUSA, z dovolené do práce. Luboš Nachtnebl reprezentuje Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně v národním týmu českých lékařů na Mistrovství světa lékařů ve fotbale. Letos se účastnil šestého MS, kde zažil úžasný hattrick – 3 x zlaté mužstvo přidalo třetí stříbro do celkové série svých úspěchů. Letos se MS konalo v Praze, a to od 30. 6. – 7. 7. 2018. Současně se konal 24. kongres sportovní medicíny. Přinášíme rozhovor na obě témata.

Pane primáři, s jakými pocity jste přijeli domů?
Jsme velmi spokojeni. Po předchozích třech titulech mistrů světa se od nás hodně čekalo. Proto pro nás bylo domácí mistrovství dost zavazující. Byla zde zajímavá divácká kulisa, lidé chodili a fandili, bylo to úžasné. My jsme stále tvrdili, že zápasy jsou velmi vyrovnané a mnohdy se vyhrávalo jen o pověstný kousek štěstí. Velmi důležitou roli hraje také taktika a organizace hry. Skupinu jsme měli poměrně těžkou, naším tajným cílem byl postup do semifinále, prostě kdy už hrajete o medaili, jedno jakou. Nakonec jsme hráli zase krásné finále v úžasné divácké kulise.

Oslavy třetího stříbra byly stejné, jako byste vyhráli počtvrté zlato?
Ano, finále bylo pro nás prostě vrchol, porazil nás výborný soupeř, nebyla to náhoda. Anglie již několik let soustavně pracuje na svém týmu téměř na profesionální úrovni a tento rok se jim to konečně vyplatilo.

Jak jste se dostal vůbec do národního týmu?
Do týmu jsem se dostal hned na začátku, kdy jsem v lékařském časopise Tempus Medicorum objevil výzvu k sestavení národního týmu pro MS v roce 2013 v Budapešti. V té době jsem hrával ještě aktivně fotbal, tak jsem se přihlásil. V květnu 2013 jsme se sešli v Praze a začali se sehrávat, určovat pozice na hřišti. Do Maďarska jsme odjížděli s tím – hlavně neudělat ostudu. První vítězství nad Koreou nás nadchlo, věděli jsme, že ostudu už neuděláme, nebudeme poslední. Pak už to šlo „step by step“ a bylo z toho první velké finále. Proto všichni, kdo pamatují první mistrovství, tak ho máme postavené v našich vzpomínkách asi nejvýše. Vyhráli jsme bojovností a soudržností týmu, žádnou taktikou nebo dokonalostí hry.

Má toto mistrovství jiná pravidla oproti klasickému?
Hraje se oproti klasickému fotbalu dvakrát čtyřicet minut. Další pravidlo je možnost hokejové střídání kdykoliv během hry, když se přeruší. Je to dáno tím, že během 7 dnů hrajeme 6 zápasů, což by nešlo uhrát. Máme dvě vyrovnané jedenáctky. Obránci se střídají po dvaceti minutách, záložníci si sami určují přibližně deset až dvanáct minut, útočníci střídají po delší době. Je to individuálně dle potřeb a stavu na hřišti. Dalším základním pravidlem je, že musí hrát pouze lékaři. Na hřišti v daný okamžik musí být vždy dva hráči nad čtyřicet let a dva hráči nad třicetpět let.

Který ze zápasů jste si nejvíce užil, již jste zmínil, že jste hráli v 7 dnech 6 zápasů?
Užíval jsem si všechny, nejvíce bych asi vyzdvihl hru s Mexikem. S Mexikem (7:2) to byla otevřená hra, dalo se hodně gólů, nahrál jsem na 2 nebo 3 góly, byla na mne po faulu písknuta penalta. Jako defenzivní hráč jsem měl možnost si i zaútočit. Všechny zápasy byly náročné, poměrně vyrovnané, často šlo o jednu chybu, která rozhodla, šlo o taktiku.

Opravdu velkým zážitkem bylo hrát vyřazovací utkání na stadionu E. Rošického na Strahově. Tento stadion v minulosti hostil významná utkání a také zde hrála svá ligová utkání Slavia či Dukla Praha.

Mistrovství bylo postiženo podvodem Rusů a Uzbeků, o co přesně šlo?
Toto je taková černá kaňka, nicméně všichni chceme hrát utkání v duchu přátelství a fair play. Jednou z možností je, že po každém zápase lze vyzkoušet 2-3 hráče jednoduchou formou vizuálních testů, jednoduchými čtyřmi otázkami, zda jsou opravdu lékaři. Pokud test nedopadne, je přezkoušen hráč ještě večer před komisí. Všichni lékaři by měli mít základní medicínské znalosti. První aféra byla při prohře Korejců s Uzbekistánem. Vždy vyberete logicky nejlepší hráče k přezkoušení, vždy je to ten, který na hřišti vyniká a střílí nejvíce góly. Uzbekovi byla nabídnuta možnost hovořit anglicky nebo rusky, což odmítl a vyžadoval svoji překladatelku. Jednoduchými otázkami jsme zjistili, že nemá s medicínou nic společného. Došlo ke kontumaci zápasu. Hráč dostal distanc na celé mistrovství. Další den prohrála Venezuela s Ruskem, dost vysoko. Opět se v ruském týmu objevil hráč, který dal velký počet gólů, proto Venezuela rovněž využila možnost přezkoušet ruský tým. Hráč neodpověděl ani na jednu otázku. Rusové se cítili dotčeni, že se k nim hráč připojil s tím, že je lékař, doložil diplom, že už potom nepátrali, zda je či není. Rusku se kontumovaly dva zápasy. Bylo to nepříjemné, ale všichni to přijali. Já osobně jsem byl zkoušený vloni v Rakousku. Není to v nepřátelském duchu, není to nic složitého pro toho, kdo opravdu medicínu vystudoval, byť se jí třeba dnes už nevěnuje. Věděli, že jsem ortoped, tak jsem dostal k popisu rentgenový snímek a popsat kosti na noze.

Promítly se tyto aféry nějak v týmu, ve hře?
Hlavně se to promítlo v tom, že bylo zkoušeno více hráčů po celou dobu mistrovství. My se velmi dobře známe s Ruskem. Za Uzbeky jsme se přimlouvali, když jeli poprvé do Barcelony. Hráli jsme s nimi turnaj přátelství, byli tenkrát hrozně milí a přátelští. O to víc nás to, jako český tým, mrzelo. Poprvé jsme hráli v Maďarsku, kam jsme z východního bloku byli pozváni my, Rusko, Ukrajina a Bělorusko. My jsme byli přezkoušeni ihned, jak jsme začali hrát. My jsme čistý tým, zvažovali jsme přijetí také zubaře, kterého jsme nevzali. Stomatochirurg náš tým doplnil, protože má vystudované všeobecné lékařství. Maďaři měli dentistu, což se zjistilo až po čtvrtfinále, kdy porazili Austrálii, která podala protest, čímž se kontumoval zápas. Najednou druhý den šli Australané hrát semifinále, což nikdo nečekal a bylo to pro nás překvapení.

Co zranění nebo nějaké konflikty?
Zranění bohužel k fotbalu patří. Když se jde na hřiště, hraje se na plno. Nějaká ta slovní narážka či popostrčení je běžné. Občas to na hřišti vřelo a nebylo daleko i od fyzického napadení, ale vše se vždy dohodou vyřešilo. Důležitá byla také dobrá kvalita a zkušenost rozhodčích, kteří dokázali udržet plynulou hru a pískali přesně nebezpečné zákroky. My jsme hráli ve skupině s Rusy, kterým se kontumovaly dva zápasy. Hráli jsme ten poslední. Chtěli nám dokázat, že kdyby nás porazili, postoupí z prvního místa, což jsme chtěli taky. To byl vyhrocený zápas. Vyhráli jsme a postoupili s čistým štítem. Nebylo to ale jednoduché.

A co nějaký „Neymar“, nějaké to divadlo na hřišti, bylo?
I toto je dnešní nešvar fotbalu a setkáte se s ním na všech úrovních. I MS lékařů není v tomto případě výjimkou.

I když jsou hráči doktoři? To jste mě odpovědí překvapil.
Na hřišti jsme všichni hlavně fotbalisti, titul se ve hře (krom pravidel) nepočítá. Jihoamerické týmy, kterých tam bylo mnoho, tak ti mají herecké vlohy, nemají problém poležet si na trávě, umí zdržovat. Když jsme hráli semifinále s Brazílií, tak napadli i rozhodčího, že odpískal brzy závěr utkání a začali ho fyzicky napadat, museli jsme se navzájem uklidňovat a bránit ho.

Brazílie měla černý den, Anglie to měla opačně. Jak se prolínalo MS v Rusku s vaším v Praze?
Brazilci to prožívali velmi těžce, vypadnutí na obou MS brali jako obrovské zklamání, protože fotbal je pro ně více jako náboženství. Pokud jedou na MS, jedou s jediným cílem  – vyhrát, proto dvojí vypadnutí bylo pro ně velkou tragédií. Opačně to měla Anglie – ta slavila.

Došlo k výměně dresů ve finále?
Ano, se soupeřem jsem si po zápase vyměnil dres, mám tedy ten anglický. Většinou jde o finálový, protože máme své dresy dva – červený a bílý a do poslední chvíle nevíme, ve kterém budeme hrát.

Která další země bude hostit MS 2019?
Příští rok bude MS v Mexiku, na východním pobřeží. Mexičané měli upoutávku na konci slavnostního předání na Žofíně, která byla velmi atraktivní. Zde budou chtít být jistě jihoamerické týmy silné, bude dost záležet, zda budou týmy „čisté“, což za nás mohu potvrdit.

Takže se budete účastnit?
Pokud mi to zdraví a výkonnost dovolí a rodina nebude proti, tak bych rád.

Současně s MS probíhal také kongres, jak se to zvládalo?
Musím říct, že kongres byl velmi kvalitní, stejně jako mistrovství. Byl jsem spoluorganizátorem tohoto mezinárodního sympózia. Přednášky probíhaly každý den od 9-12 hod, účastnilo se ho přibližně dvě stovky účastníků každý den, zájem byl veliký. Fotbal se hrál v pozdějším odpoledni. Předsedal jsem spolu s profesorem Teplanem jedné ze sekcí a také jsme tam měli s kolegou Kovandou prezentaci z našeho pracoviště. Nejzajímavější byl asi pátek. To přednášel pan profesor Dvořák, uznávaný neurolog z Curychu, který tam v 68 roce emigroval jako student medicíny a vypracoval se na světovou kapacitu. Několik let byl šéfem zdravotní komise FIFA (pozn.: v roce 1994 vyhodil za doping z MS v USA Diega Maradonu). Jeho přednáška – Fotbal je medicína, fotbal je lék, byla opravdu neskutečně zajímavá, ať již z pohledu trestání faulů či zajištění pitného režimu při vysokých teplotách. Setkání na mne zanechalo dojem.

Byla nějaká regenerace po návratu domů?
Na tu zatím nebyl prostor. Po návratu jsem se vrátil do práce, čekal mě vydatný program na operačním sále a také plná ambulance.

Mluvil jste o silné podpoře fanoušků, co rodinná podpora byla?
Ano, samozřejmě. Jako každoročně jsem měl od rodiny skvělou podporu. Syn přijel na čtvrtfinále a žena s dcerkou na semifinále a finále. Největší radost mi však udělal příjezd tatínka na finále, to jsem fakt nečekal. Byl atmosférou nadšený a měl téměř slzy v očích.

Něco na závěr?
Určitě. Poděkování kolegům, organizátorům, kteří doladili absolutní detaily, od ubytování, herní plochy, převoz hráčů, včetně kongresových prostor. Prostě vše bylo zajištěno s maximální pečlivostí a mistrovství světa v ČR bylo rozhodně reprezentativní a velmi kvalitní!

Také bych rád poděkoval za podporu vedení a zaměstnancům nemocnice, kteří velmi intenzivně mistrovství sledovali ať již přímo na stadionech či na sociálních sítích.

Foto: Luboš Nachtnebl, ortoped FNUSA s šesti medailemi z MS ve fotbale lékařů (zdroj FNUSA)

 

Foto: Luboš Nachtnebl, ortoped FNUSA a hráč s číslem 11 národního týmu MS ve fotbale lékařů (zdroj Facebook: czech national medical football team)

Kontakt pro média: Ing. Petra Veselá, asistentka ředitele a tisková mluvčí FNUSA, tel. +420 604 121 122, petra.vesela@fnusa.cz