Na zavření škol a školek se Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně rozhodla zareagovat zřízením improvizované „školky“ pro děti zaměstnanců, aby zdravotníkům a dalšímu personálu umožnila setrvat v práci v době, kdy to byla největší potřeba. Během jednoho týdne byly upraveny prostory na Výstavní ulici včetně výmalby a položení koberců, zajištěni dozorující dobrovolníci a jejich proškolení a veškerá administrativa. Vlastní provoz byl zahájen 23. března a ukončen o dva měsíce později.

Do hlídání dětí a připravování programu se zapojilo celkem třicet jedna dobrovolníků. Většina z nich byla z řad studentů, zejména pak Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Kromě nich se v „mateřince“ střídali také dobrovolníci z DobroCentra u sv. Anny, učitelé z partnerských SZŠ a také zaměstnanci nemocnice, kterým působení umožnilo omezení provozu na domovských pracovištích.

Mezi nimi byla také RNDr. Martina Štouračová z Oddělení laboratorní imunologie ÚKIA FNUSA: „V nastalé situaci jsem cítila potřebu nějak pomáhat, podpořit naši nemocnici, ve které pracuji už třicet let a vnímám ji jako své druhé doma, podpořit kolegy na lůžkových odděleních a na ARKu… Člověk mnohdy neovlivní, co se kolem něj děje, může však ovlivnit, jak se k situaci postaví,“ popisuje svou motivaci Martina Šťouračová.

Hlídání dětí věnovala svá volná odpoledne hned od otevření improvizované školky. „Původní značně provizorní podmínky se během velmi krátkého času podařilo dovybavit a zútulnit natolik, že se v nich cítili dobře všichni. Děti i dozorující dospěláci. Vzájemně jsme se na sebe těšívali a v mnoha směrech se obohacovali, což hořko-sladce vyjádřila jedna předškolní holčička v den, kdy jsme ve školičce byli naposledy. Když se loučila, tak prohlásila: ‚A to už se jako nikdy neuvidíme? (chvíle ticha) No… Třeba se objeví nějaký další virus a my se tu zase všichni sejdeme!‘“ vzpomíná Martina Šťouračová.

 

Stejně pozitivně hodnotí dobrovolnickou zkušenost i studentka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Zuzana Konečná. Reagovala na výzvu fakulty, vrátila se do Brna z rodné Ostravy a strávila studijní volno hlídáním dětí zdravotníků. „Byla to radost, děti byly opravdu hodné a šikovné a na celou zkušenost budu ráda vzpomínat,“ říká o dvou měsících strávených dobrovolnickou činností.

Maximální denní kapacita improvizované školky byla dvacet dětí, přičemž hlídání probíhalo v pětičlenných skupinkách. Možnost hlídání dětí využilo šestnáct zaměstnanců nemocnice, kteří přihlásili děti ve věkovém rozmezí 2,5 – 12 let. „Mateřinkou“ za celou dobu jejího provozu prošlo pětadvacet dětí.

S improvizovaným projektem byly spokojené nejen děti, ale i jejich rodiče, o čemž svědčí četná pozitivní zpětná vazba, která organizátorům přicházela. „Koordinátorům i všem dobrovolníkům patří velké díky za čas a energii, které jste do hlídání vložili. Kluci si to ve školičce velmi užívali, myslím, že i díky tomu budou mít na „koronu“ krásné vzpomínky. Často ani nechtěli domů,“ zhodnotila jedna z maminek.

 

Na organizačním zajištění se podíleli zaměstnanci z Personálního úseku a Úseku ošetřovatelské péče, velkou měrou pomohli také pracovníci IZS a ÚIRT při zajišťování technického zázemí. Program dětem zpestřovaly další dobrovolnické aktivity; během téměř šedesáti pracovních dnů provozu školky děti zažily například cestovatelské přednášky od CK Livingstone, pravidelné canisterapie s psem Bastienem chovatelky Jany Benešové nebo výtvarný program zajišťovaný z.s. Filiánek a DobroCentrem u sv. Anny.

„Myslím, že celá akce hlídání dětí zaměstnanců se velmi vydařila a předčila jakékoliv očekávání dětí, rodičů, dobrovolníků i nás organizátorů. Dobrovolníci chrlili obrovské množství nápadů a jimi pak inspirovali děti i nás organizátory, a ač místy bylo poměrně náročné skloubit vše dohromady, podařilo se vytvořit místo, kde po celou dobu vládla báječná atmosféra,“ zhodnotila za koordinátory personální náměstkyně FNUSA Mgr. Terezie Drncová. „Za dva měsíce vznikla nová přátelství a ukázalo se, že když je potřeba, dokážeme my ve FNUSA táhnout za jeden provaz. Děti do naší „koronaškoličky“ chodili rádi a my budeme na celý tento vydařený projekt ještě dlouho rádi vzpomínat,“ uzavírá Terezie Drncová.