Dobrý den,

jmenuji se Nikola a jsem maminka chlapečka, který se narodil s celkovým oboustranným rozštěpem. Když mu byl rok, tak tomu osud chtěl a my jsme se v podstatě náhodou dostali k Vám, na Kliniku plastické a estetické chirurgie FNUSA. Ze začátku, jako při každém prvním kontaktu nebo setkání mně hlavou lítala spousta otázek – jaké to tam bude? Jaký bude personál? Jak to celé bude probíhat? A až osobní zkušenost a dvě operace, které jsme u Vás podstoupili, mi daly odpovědi na všechny mé otázky. Kdybych v té době věděla to, co vím teď, neměla bych obavy, ani co by se za nehet vešlo. A právě proto bych chtěla veřejně poděkovat všem níže jmenovaným. Poděkovat jim za jejich vstřícnost, naprostou profesionalitu, nekonečnou trpělivost, ochotu a pocit důvěry, který v člověku vzbuzují na první dobrou.

V prvé řadě bych chtěla poděkovat obrovskému profesionálovi, člověku s rukama ze zlata, ale hlavně člověku s obrovským srdcem. Je jím pan primář Výška, který nám syna již podruhé operoval. Jeho nekonečná trpělivost jak se synem, tak hlavně se mnou jako s matkou mě nikdy nepřestane překvapovat. Já, jako každá máma, která má strach o svoje dítě, jsem mu mockrát kladla nespočet otázek, u kterých by byl i ten nejtrpělivější člověk nervózní, protože jsem je kladla stále dokola a ujišťovala se, že to tak skutečně je. Pan primář mi na ně na všechny do té poslední vždycky ochotně odpovídal, vysvětloval a ujišťoval. Jeho přístup byl od začátku na to, jaký je to ve svém oboru velikán, neuvěřitelně skromný a chování vždy milé. Vždy s úsměvem na rtu zbořil všechny moje obavy.

Naučil mě, za dobu, co je syn v jeho péči, že stres ničemu nepomůže a že nejdůležitější je právě zůstat v klidu. Já jsem se ještě s takovým přístupem nesetkala a budu mu už navždycky vděčná za to, co pro syna udělal a nadále dělá.

Dále bych chtěla poděkovat paní doktorce Crhové. U paní doktorky mě již při prvním kontaktu úplně porazila ta neuvěřitelná dávka empatie a pozitivity. Člověk, který nás každý den s úsměvem na rtech vítal do nového dne při ranních vizitách. Co se týče syna, tak již při jejich prvním kontaktu pochopil, že ručičku nepodává jenom lékařce, ale hlavně parťákovi a kamarádovi, který ho celou hospitalizací za tu ruku povede a bude ho jistit při každém momentu zaváhání. Chtěla bych jí poděkovat za její neuvěřitelnou podporu mně samotné při právě probíhajících operacích syna, kdy mi ochotně dávala zprávy, jak vše probíhá a po operaci se na syna chodila dívat, jak jen to bylo možné, aby věděla, že je vše opravdu v pořádku. Člověku ze sebe předá obrovský klid a jistotu, že skutečně vše v pořádku bude a že je tam jako taková záchranná brzda, kdyby se cokoliv dělo, což je z mého pohledu pro matku, která má strach o své dítě téměř to nejdůležitější. Jsem neuvěřitelně vděčná právě za tu možnost toho, že právě ona je po dobu hospitalizací lékařkou, která se o syna stará. Lepší jsme si nemohli přát.

Dále bych chtěla poděkovat týmu sestřiček na dětském lůžkovém oddělení kliniky plastické a estetické chirurgie, protože právě ony byly ty, se kterýma jsme trávili nejvíce času. Jmenovitě bych především chtěla poděkovat sestřičkám R. Běhávkové, P. Laziové, H. Pinkavové a V. Válkové a samozřejmě i celému zbytku oddělení, ale právě na tyto čtyři sestřičky jsme měli největší štěstí a byly tam s námi nejčastěji. Staniční sestřička byla pro mě jednou z největších opor během celé hospitalizace. Naprostý profesionál s obrovským srdcem, ale hlavně člověk. Její lidský přístup byl naprosto úžasný po celou dobu hospitalizace. Člověk, který ve mě vyvolával pocit důvěry a naprosté jistoty, že jakoukoliv situaci má pevně v rukách. Neuvěřitelná opora v momentech, kdy syn po operaci neměl lehké chvilky a ona mi vždy stála za zády jako taková moje jistota a podpora. Se synem to umí naprosto úžasně a troufám si opět říct, že od prvního momentu byli kamarádi. Moje hrůza z ošetřování rány nebo z odebírání krve byla zbořena první zkušeností, kdy si odnesla syna na ošetřovnu a já čekala, kdy to přijde. Ten křik, na který jsem byla připravená a dost často zvyklá z jiných nemocnic. Ale tady to nepřišlo (až jsem v jeden moment zaváhala, zda je teda syn při vědomí 🙂 ). Po chvilce syna přinesla zpátky s úsměvem na rtech, jak to krásně zvládli a vše se obešlo v podstatě bez strachu, bez stresu. Člověk, který je na dítě napojený tím nejčistším a nejupřímnějším způsobem. Ze srdce jí za všechno moc děkuji a těším se na další setkání.

Další ze sestřiček, které bych chtěla hrozně poděkovat je právě P. Laziová. Člověk, který mi stál po boku v ty nejkritičtější momenty, kterými jsme si procházeli. Těsně po operaci, kdy syn neměl dobré probuzení z narkózy a následoval několika hodinový pláč, kopání a snaha vytáhnout si kanylu byla právě tohle moje největší opora, která v moment, kdy už jsem brečela zoufalstvím taky, si vedle mě sedla a jako člověk svým lidským přístupem mi dala takovou dávku podpory a tak mě podržela, že jsem jí za to strašně vděčná. Jak já říkám, v ten den bych bez ní byla buď šedivá, nebo odtamtud šla nohama napřed. Byla to právě i ona, která při mých bezesných nocích v nemocnici se mnou ne jako pouze zdravotní sestra, ale jako člověk probrala spoustu věcí, hrozně jsme se spolu nasmály a celkově celou dobu hospitalizace nám dělala daleko příjemnější.

Další, komu bych chtěla poděkovat je sestřička H. Pinkavová, se kterou jsme měli již možnost se setkat při první hospitalizaci na JIP těsně po operaci. Nicméně to hlavní, důležité setkání bylo právě při hospitalizaci druhé již na oddělení. Její ochota a vstřícnost jak k synovi, tak i ke mně byla nekonečná. Momenty jako bylo čištění rány nebo podávání antibiotik, které vzhledem k věku syna byly vždy dříve většinou utrpení a naprosté peklo plné křiku a pláče byly s ní snesitelné a vlastně úplně bez stresu. Opět se budu opakovat, ale je to především člověk s neuvěřitelnou dávkou lidskosti jako každý jeden z celého personálu, se kterým jsme měli tu možnost se potkat. Moc bych jí chtěla poděkovat, že mi také byla, jako ostatní po celou dobu hospitalizace, obrovskou oporou stejně jako synovi.

V neposlední řadě bych chtěla poděkovat sestřičce V. Válkové, která se pro tuhle profesi, jak se říká, narodila. Napojená na děti takovým způsobem, že vždy věděla, co je právě třeba a co právě v ten konkrétní moment syn potřebuje. Opět její dávka lidskosti je neuvěřitelná a její přístup k dětem je úžasný. Je to opět více jejich kamarádka než jen někdo, kdo jim ošetřuje rány.

A nakonec bych chtěla úplně nepopsatelně poděkovat paní anestezioložce Heleně Valouchové. Takové setkání, jako toto se člověku stane jen párkrát za život a já jsem neuvěřitelně vděčná, že právě ona byla a je tou, která nám syna uspává. Člověk, který hned v první sekundu v člověku vzbudí takovou důvěru, že ani já, jako matka, jsem neměla ty nejmenší obavy jí syna ‚svěřit‘. Ne, nehlodalo ve mě ani trochu takového toho ‚co kdyby‘. Věděla jsem totiž, že syna svěřuji té nejlepší z nejlepších. Špičce ve svém oboru, člověku s obrovským srdcem, neuvěřitelnou dávkou empatie a lidskosti. Když se řeknou slova jako skromnost, empatie, důvěra, ochota, vstřícnost tak právě paní doktorka Valouchová je první člověk, co se mi vybaví. Synova nejoblíbenější osoba, první dětská láska. Syn se do ní zamiloval při prvním kontaktu a troufám si říct, že jí takto milují všechny děti. Její empatie, jakou se na dítě je schopná napojit a je jí to naprosto vlastní, je neuvěřitelná. Syn doteď doma maluje obrázky právě pro paní doktorku Valouchovou a pokaždé, když ho cokoliv bolí, tak první na koho si vzpomene je paní doktorka s tím, že za ní musíme jít. Lékař, od kterého je syn ochotný si nechat ošetřit a vydržet vše. A ono vlastně co je víc, než když si dítě naprosto nenuceně a přirozeně vytvoří takové pouto k člověku, který v podstatě drží v rukách při těch nejdůležitějších momentech jeho život.

Kdybych to měla vše shrnout, tak personál kliniky plastické a estetické chirurgie nejsou jenom pouhým personálem nemocnice. Jsou to hlavně lidé s obrovským srdcem na pravém místě. Je to jedna velká rodina, která na člověka dýchne velkou dávku pozitivity, důvěry a bourá všechny hranice a mýty toho běžného. Jsou to ti nejlepší z nejlepších a já jsem hrozně vděčná, že jsme dostali tu možnost být právě v jejich péči. Hrozně bych jim všem chtěla poděkovat a smeknout před nimi klobouk dolů za to jakou dávku empatie, lidskosti a laskavosti v sobě nesou. Poděkovat jim za to, že prostě jsou.

Holánová Nikola + Spirosek