Aktuální k 24. 3. 2020

Mgr. Jitka Löscherová, Úsek vědy a výzkumu, knihovna FNUSA

V odborném periodiku Clinical Infectious Diseases byla 24. 3. 2020 zveřejněna studie poukazující na možný škodlivý účinek chlorguinu (CQ) a  hydroxychlorguinu (HCQ) při léčbě onemocnění koronaviry COVID-19.

Zatímco několik klinických studií režimu CQ a HCQ na COVID-19 stále probíhá, autoři na základě experimentů in vitro navrhují pro budoucí klinické hodnocení alternativní režim dávkování HCQ.

S ohledem na antivirový účinek in vitro byl CQ považován za cenného kandidáta – samostatně nebo v kombinaci s Lopinavirem –  k dalšímu testování na zvířecích modelech nebo k přímému použití u nemocí souvisejících s coronavirem. Bohužel, CQ neprokázala účinnost při inhibici replikace viru v myším modelu SARS-CoV. Přesto se však vzhledem k jeho protizánětlivým vlastnostem předpokládá, že CQ/HCQ může mít určitý účinek na SARS, zejména inhibicí protizánětlivých cytokinů (TNFa, IL6) a následným blokováním následné kaskády událostí, které vedou k ARDS.

Navzdory antivirové aktivitě in vivo CQ/HCQ nebyla u člověka úspěšně léčena žádná akutní virová infekce. Patogeneze COVID-19 je stále neznámá; imunitní účinek vyvolaný podáváním CQ/HCQ u pacientů s COVID-19 je proto nepředvídatelný.

Co se týká výše uvedených bodů, CQ/HCQ může být nejen neúčinná při léčbě pacientů s COVID- 19, ale může být dokonce i škodlivá, jak tomu bylo v případě infekce virem Chikungunya (CQ vykázal paradoxní účinek, když byl podán při léčbě infekce Chikungunya: v profylaktické studii na modelu primátů, kromě člověka, byla infekce léčbou CQ zvýšena). Proto by ji lékaři měli používat opatrně, pokud nebude prokázána účinnost in vitro ještě před zveřejněním výsledků klinických studií nebo dalším objasněním patogeneze COVID-19.

Zdroj: Clinical Infectious Diseases, ciaa321