Aktuální k 12. 11. 2020

Zpracoval Mgr. Jan Bobek, Ph.D., Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

Dne 12. 9. 2020 zveřejnil prestižní časopis The Journal of the American Medical Association předběžnou zprávu, ve které autoři analyzují účinky léku fluvoxaminu u pacientů s nemocí COVID-19.

Autoři v této studii zkoumali, zda je lék fluvoxamin podávaný během počáteční fáze nemoci schopen zabránit klinickému zhoršení onemocnění.

Studii absolvovalo 152 pacientů, kteří byli náhodně rozděleni do dvou skupin: 80 z nich byl podáván lék fluvoxamin, zatímco dalším 72 placebo. Po 15 dnech, kdy byli pacienti sledováni, nedošlo ke zhoršení klinického stavu u žádného z 80 pacientů, kterým byl podáván fluvoxamin. Naopak ve skupině, kde lékaři podávali placebo, došlo ke zhoršení stavu u 6 pacientů.

Autoři na základě tohoto statisticky významného rozdílu usuzují, že dospělí pacienti s nemocí COVID-19 léčení fluvoxaminem, měli ve srovnání s léčbou placebem nižší pravděpodobnost klinického zhoršení po dobu 15 dnů. Autoři však také uvádějí, že se jedná o výsledky předběžné a k jejich potvrzení by byla potřeba rozsáhlejší studie.

Zdroj: Lenze EJ, Mattar C, Zorumski CF, et al. Fluvoxamine vs Placebo and Clinical Deterioration in Outpatients With Symptomatic COVID-19: A Randomized Clinical Trial. JAMA. Published online November 12, 2020. doi:10.1001/jama.2020.22760

Aktuální k 28. 10. 2020

Zpracovali Mgr. Jan Bobek, Ph.D. a Bc. Dominika Pirklová, Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

Pandemie COVID-19 spustila ve světě závod ve výrobě vakcín. Jen k 27. září se výrobců objevilo na dvě sta. Vlády zemí, které investovaly do kandidátů na výrobu vakcín, uzavřely dvoustranné dohody. Takovéto dohody by ale mohly vést k tzv. “vakcínovému nacionalismu”, jevu, kdy budou vakcíny vyhrazeny pouze pro země, které do výzkumu investovaly a výsledek si smluvně ochránily. Vakcíny by tedy získaly jen země s nejvyššími příjmy a chudé země by proti nemoci COVID-19 zůstaly nechráněny.

Proto byl vytvořen mezinárodní projekt COVAX, jehož cílem je finanční podpora vývoje vakcín a zajištění přístupu k vakcínám pro země s nízkými příjmy. V současnosti dotuje 72 zemí s vyššími příjmy 92 zemí, které by si vakcínu nemohly dovolit.

Tím je vyřešena polovina problému. Stejně důležité je ale také nabídnout společnostem ochranu před potenciálně velkou odpovědností, pokud by vakcíny COVID-19 způsobily příjemcům negativní následky, s čímž se musí u celosvětově šířené vakcíny počítat. Výrobci totiž nebudou bez ochrany odpovědnosti souhlasit se smlouvami o nákupu vakcín. Také je potřeba si uvědomit, že jsou to právě výrobci, kdo jsou zásadní pro vývoj a přístup k vakcínám a měla by jim být poskytnuta minimální úroveň ekonomické jistoty. A zde nastává patová situace. Lidé, u kterých by vzniklo poškození vakcínou COVID-19, musí mít možnost podat stížnost. Projekt COVAX by tedy měl zavést postup pro odškodnění lidí, u kterých po imunizaci vzniknou závažné nežádoucí účinky. COVAX bude také vyžadovat národní plány pro zavedení vakcín.

Kompenzační systém projektu COVAX by mohl být financován ze zemí s vyššími příjmy nebo prostřednictvím daní. Vzhledem k tomu, že budou pravděpodobně potřeba miliardy dávek vakcíny proti COVID-19, měla by na pokrytí kompenzací stačit i velmi nízká daň. Proto autoři tento přístup preferují.

Zdroj: Halabi S, Heinrich A, Omer SB. No-Fault Compensation for Vaccine Injury – The Other Side of Equitable Access to Covid-19 Vaccines. N Engl J Med. 2020 Oct 28. doi: 10.1056/NEJMp2030600. Epub ahead of print. PMID: 33113309.

Aktuální k 23. 10. 2020

Zpracoval Mgr. Jan Bobek, Ph.D., Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

Dne 23. 10. 2020 zveřejnil prestižní časopis The Journal of the American Medical Association report, ve kterém autoři hodnotí rozsah nákazy nemoci COVID-19 a stav kolektivní imunity ve Wu-chanu v Číně.

Nemoc COVID-19 se může u velkého množství nakažených projevit jen velmi mírnými nebo dokonce žádnými příznaky. Z toho důvodu nahlášené počty pacientů neodpovídají skutečnému šíření nákazy. Autoři této studie se proto rozhodli uskutečnit masivní serologickou studii. Na jejím základě zjistili, kolik procent obyvatelstva již má vytvořené protilátky proti Covidu-19 a nákazu tedy prodělalo.

Tato průřezová studie (matematická analýza dat z více nezávislých zdrojů) byla provedena v nemocnici Tongji na Huazhong University of Science and Technology mezi 27. březnem a 26. květnem 2020. Do studie autoři zařadili pouze dospělé jedince, u kterých zatím nebyl prokázán COVID-19.

Autoři detekovali IgG protilátky proti původci nemoci COVID-19 u 1360 z 35 040 testovaných (3,9 %). Tito jedinci tedy onemocnění prodělali (nebo stále prodělávají), aniž by je zachytil zdravotnický systém. Výskyt těchto imunizovaných jedinců byl výrazně vyšší ve městech (4,4 %) než na předměstích a na venkově (2,9 %) a zahrnoval ve větším počtu ženy (4,4 %) než muže (3,3 %). Autoři neprokázali žádnou souvislost nákazy samotné s věkem (průběh nemoci naopak jasnou souvislost má).

Tato data můžeme interpretovat tak, že mezi zdravými obyvateli se může pohybovat téměř 4 % nakažených. Jinými slovy, každý 25. člověk bez příznaků ve Wu-chanu přenášel nebo stále přenáší COVID-19.

Zdroj: Liu A, Li Y, Wan Z, Wang W, Lei X, Lv Y. Seropositive Prevalence of Antibodies Against SARS-CoV-2 in Wuhan, China. JAMA Netw Open. 2020;3(10):e2025717. doi:10.1001/jamanetworkopen.2020.25717

Aktuální k 2. 11. 2020

Zpracoval Mgr. Jan Bobek, Ph.D., Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

Dne 2. 11. 2020 zveřejnil prestižní časopis The Lancet Infectious Diseases článek, ve kterém autoři zkoumají faktory, které ovlivňují pravděpodobnost nakažení původcem nemoci COVID-19.

Ještě donedávna jsme neznali podíl bezpříznakových přenašečů nemoci COVID-19 ani závažnost jednotlivých rizikových faktorů přenosu. Proto se autoři této studie rozhodli využít důkladného sledování kontaktů nakažených, které je v Singapuru zajišťováno pro každého z nemocných.

Do této retrospektivní kohortové studie (tzn. dlouhodobé sledování za účelem odhalení příčin nákazy) začlenili autoři všechny obyvatele Singapuru s diagnostikovanou nemocí COVID-19 mezi 23. lednem a 3. květnem 2020 a to včetně veškerých blízkých kontaktů těchto osob.

Všichni pacienti s pozitivním PCR testem na COVID-19 v Singapuru byli hospitalizování a udržovali kontakt pouze se zdravotnickým personálem. Všichni, kdo byli s pacienty v blízkém kontaktu, byli umístěni do karantény po dobu 14 dnů a třikrát denně u nich byl telefonicky ověřován zdravotní stav. Přičemž pokud se u nich objevily příznaky nemoci, podstoupili PCR testování. Vědci otestovali souhlasící osoby také serologicky, aby zjistili, jestli se u nich vytvořily protilátky proti původci nemoci COVID-19. K analýze dat využili autoři bayesovské modelování.

Do studie bylo nakonec zařazeno 7770 blízkých kontaktů 1114 nemocných (z toho 1863 v domácnosti, 2319 pracovních kontaktů a 3588 sociálních kontaktů). Na základě telefonického sledování symptomů detekovali vědci nemoc COVID-19 u 188 osob v karanténě (pomocí PCR testu). Zbylých 7582 blízkých kontaktů dokončilo karanténu bez pozitivního testu.

Prokázaný přenos nákazy byl nejčastější u rodinných příslušníků, přibližně 6 %. U pracovních a sociálních kontaktů představoval jen 1 až 1,5 % případů. Na základě serologického testování však autoři vypočítali, že při testování veškerých kontaktů by bylo pozitivních PCR testů více než dvojnásobek (přes 60 % pozitivních nelze zachytit pouze na základě sledování symptomů). Až 36 % pozitivních jedinců s infekcí SARS-CoV-2 je navíc zcela bez příznaků. Autoři také zjistili, že v domácnosti je nejčastější příčinou nákazy sdílení ložnice a mluvení s nakaženým po dobu 30 minut nebo delší. Mimo domácnost bylo nejrizikovější sdílení dopravního prostředku s nakaženým a rozhovor s více nakaženými po dobu 30 minut nebo delší. Autoři naopak neprokázali souvislost mezi nákazou a sdílením toalety nebo jídla s nemocným.

Autoři z těchto poznatků vyvozují, že nejúčinější metodou k zabránění přenosu je fyzické distancování a omezení přímých hovorů s nakaženým. Také vybízejí k testování všech kontaktů v domácnosti včetně bezpříznakových jedinců.

Zdroj: Ng OT, Marimuthu K, Koh V, et al. SARS-CoV-2 seroprevalence and transmission risk factors among high-risk close contacts: a retrospective cohort study. Lancet Infect Dis 2020, published 2 November. Full-text: https://doi.org/10.1016/S1473-3099(20)30833-1

Aktuální k 15. 10. 2020

Zpracovala: Ing. Sabina Hladíková, Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

Dne 15. října 2020 zveřejnil prestižní časopis The Journal of the American Medical Association článek zabývající se vhodnou mírou a rovnováhou mezi intervencí a nečinností v přístupu k léčbě pacientů s onemocněním COVID-19.

Více než 38 milionů lidí na celém světě bylo infikováno těžkým akutním respiračním syndromem – virem SARS-CoV- 2. To vyvíjí intenzivní tlak na klinické lékaře, aby pacientům v co nejkratším čase poskytovali nejmodernější a nejúčinnější léčbu. Problémem je, že je pouze málo účinných způsobů léčby a mezi těmi, které byly testovány v klinických studiích, velice málo prokázalo účinnost ve srovnání s placebem.

Přirozenou reakcí lékařů při léčení pacientů s onemocněním COVID-19, je jednat rychle a rozhodně, často až agresivně. U mnoha lékařských pohotovostí, jako je srdeční zástava, plicní embolie nebo tenzní pneumotorax, je okamžitý zásah klíčovým pro možnou záchranu života pacienta. V přístupu k léčení pacientů s COVID-19 si však autoři pokládají otázku, zdali je zde tento přístup na místě v případě, že není zcela jasné, jak při léčbě postupovat. Měli by lékaři zasáhnout, když je možné, že nejlepší volbou by mohla být pouze podpůrná péče?

Autoři článku dále hovoří o tzv. rozumné medicíně (z angl. Sensible Medicine), která se snaží hledat rovnováhu mezi mírou intenzity intervence a umírněnějším přístupem k léčbě pacientů s COVID-19. Tento přístup znamená, že rozumná medicína by mohla být prospěšnější a efektivnější v porovnání s nepřiměřeným lékařským zásahem.

Na jedné straně spektra je intervencionistický přístup, který nepochybuje o účinnosti nové léčby a rychle ji zavádí do praxe. Existuje zde tendence pro zaujatost a upřednostňování nových postupů a méně striktního testování. Naopak u nihilistického přístupu jsou lékaři skeptičtí k novým léčebným metodám. Považují je často za zbytečné, z velké části neúčinné a ziskem motivované. Mezi těmito dvěma přístupy se nachází tzv. rozumná medicína, která uznává, že některé zásahy a nové postupy jsou účinné, ale zdrženlivost a umírněnost je na místě.

V současné situaci je vyvíjen velký tlak na lékaře a vědce a poptávka po rychlém pokroku je obrovská, v důsledku čehož je tento rozumný a střídmý přístup v medicíně upozaděn.

Autoři článku navrhují několik strategií, jak k rozumné medicíně přistupovat v souvislosti s pandemií COVID-19. Kliničtí lékaři musí nejprve přijmout fakt, že nalezení jediného účinného způsobu léčby je nepravděpodobné. K dnešnímu dni byly u pacientů s těžkou formou COVID-19 spojovány se zlepšeným průběhem neselektivní léky, jako jsou kortikosteroidy nebo antivirotika. Lékaři si musí uvědomit, že vysoce selektivní a zároveň plně efektivní léčba je v akutní péči neobvyklá.

Pro většinu lékařů je obtížné jen nečinně přihlížet. Seznam experimentálních terapií navrhovaných pro COVID-19 je dlouhý, a nejspíše i kvůli nedostatku kontrolních skupin v některých studiích je podporován intervencionistický přístup k léčbě. Existuje však alternativa. Rozumná medicína připouští fakt, že nepřiměřený zásah experimentální léčbou může vést k větší škodě než k užitku. Například lék jako hydroxychlorochin může být bezpečný, pokud je používán ve správné dávce pro prokázanou indikaci u pacienta, který je relativně zdravý. U kriticky nemocného pacienta však může mít velice nepříznivé účinky.

Rychlé šíření koronaviru mělo za následek vznik mnoha urychlených a zaujatých klinických výzkumů. I ty nejlepší metody výzkumu, jako jsou randomizované studie, mohou být někdy nespolehlivé. Kromě toho může mít veřejný tlak a intenzivní poptávka po účinném léku nebo metodě za následek rychlé zviditelnění senzačních výsledků z malých, nerandomizovaných studií, jak tomu bylo v případě hydroxychlorochinu. Pozornost by měla být soustředěna pouze na důkazy a výsledky z nejkvalitnějších randomizovaných studií.

Rozumná medicína neznamená, že by lékaři neměli zasahovat. Spíše zastává umírněný a zdrženlivý pohled na dostupné možnosti léčby a jejich účinnost u pacientů s COVID-19. Tento přístup povzbuzuje klinické lékaře, aby se zaměřili na běžnou péči, omezili zbytečný intervencionismus a spoléhali na řádně ověřené postupy.

Zdroj: SEYMOUR, Christopher W., Erin K. MCCREARY a Jacob STEGENGA. Sensible Medicine—Balancing Intervention and Inaction During the COVID-19 Pandemic. JAMA [online]. [cit. 2020-10-29]. ISSN 0098-7484. Dostupné z: doi:10.1001/jama.2020.20271

Aktuální k 23. 10. 2020

Zpracoval Mgr. Jan Bobek, Ph.D., Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

Dne 23. 10. 2020 zveřejnil prestižní časopis The Journal of the American Medical Association článek, ve kterém autoři analyzují duševní zdraví univerzitních studentů ve Francii v průběhu pandemie nemoci COVID-19.

Autoři touto studií zodpověděli dvě zásadní otázky:

  • Jaký je stav duševního zdraví vysokoškolských studentů ve Francii, kteří byli v karanténě v průběhu pandemie nemoci COVID-19?
  • Jaké faktory rozhodují o tom, zda se u studentů rozvine duševně-zdravotní problém?

Do průzkumu autoři zapojili 69 054 studentů, kteří byli v průběhu pandemie v karanténě, a zjistili vysokou míru výskytu závažných symptomů duševních onemocnění. Tyto symptomy byly reportovány samotnými studenty: sebevražedné myšlenky (11,4 % – 7 891 studentů), silné duševní utrpení (22,4 % – 15 463 studentů), vysoká míra vnímaného stresu (24,7 % – 17 093 studentů), silná deprese (16,1 % – 11 133 studentů) a vysoká míra úzkosti (27,5 % – 18 970 studentů).  29 564 studentů (42,8 %) uvedlo alespoň jeden z výše zmíněných příznaků.

Autoři také identifikovali významné rizikové faktory, které byly spojeny se zvýšeným výskytem symptomů duševních onemocnění. Jmenovitě šlo o ženský nebo ne-binární gender, finanční nouzi, problémy s bydlením, předchozí psychiatrické problémy, příznaky nemoci COVID-19, sociální izolaci a nízkou informovanost.

Autoři na základě těchto výsledků usuzují, že duševní zdraví studentů je významným problémem veřejného zdraví, který se v průběhu pandemie nemoci COVID-19 stal ještě kritičtějším. Je tedy třeba posílit preventivní opatření i péči o studenty se závažnými symptomy.

Zdroj: Wathelet M, Duhem S, Vaiva G, et al. Factors Associated With Mental Health Disorders Among University Students in France Confined During the COVID-19 Pandemic. JAMA Netw Open. 2020;3(10):e2025591. doi:10.1001/jamanetworkopen.2020.25591

Aktuální k 8. 10. 2020

Zpracovala MVDr. Jana Doležalová, Ph.D., Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

Již v květnu během první vlny pandemie COVID-19 vyšly předběžné účinky použití remdesiviru u pacientů s těžkým a středním průběhem nemoci s nadějnými pozitivními výsledky (1). Před pár dny byla v časopise The New England Journal of Medicine byla publikována finální data o účinnosti tohoto antivirového léku. Do studie bylo zahrnuto 1062 pacientů, kteří měli známky infekce dolních cest dýchacích způsobených COVID-19. Byli náhodně rozděleni tak, aby dostávali buď remdesivir (úvodní dávka 200 mg 1. den, následovaná 100 mg denně po dobu až 9 dalších dnů), nebo placebo (fyziologický roztok) po dobu až 10 dnů. Primárním výsledkem byla doba do zotavení, definovaná buď propuštěním z nemocnice, nebo hospitalizací pouze pro účely kontroly infekce. Studie potvrdila střední dobu zotavení na 10 dní u pacientů s remdesivirem a 15 dní u pacientů s placebem. Ke klinickému zlepšení došlo průměrně v 15. den studie u pacientů s remdesivirem, navíc byla v této skupině v 15. den nižší úmrtnost (6,7 %) než ve skupině s placebem (11,9 %). Po ukončení studie bylo zjištěno mírné navýšení nežádoucích účinků, než byly předběžné výsledky, a to u 24,6 % pacientů s remdesivirem a 31,6 % s placebem (2).

Další volbou medikace pro lékaře byl na počátku pandemie také hydroxychlorochin, běžně používaný k léčbě malárie a revmatických onemocnění. Doporučení k léčbě bylo na základě in vitro studií, nekontrolovaných studií a malých randomizovaných studií. Nicméně, již v květnu nebyly potvrzeny pozitivní účinky hydroxychlorchinu (3) a ani poslední studie, která sledovala účinky tohoto léku na 1561 pacientech ve srovnání s 3155 pacienty s běžnou terapií, nepotvrdila jeho přínosné působení. Naopak u pacientů, kteří dostávali hydroxychlorochin, byla zaznamenána vyšší úmrtnost (27 %) než u pacientů s běžnou léčbou (25 %), navíc u těchto pacientů docházelo ke zhoršení stavu s následnou nutností mechanické ventilace (4).

Celkově má použití remdesiviru lepší efekt na zkrácení doby do zotavení než placebo. Nadále se nedoporučuje použití hydroxychlorochinu k léčbě nemoci COVID-19.

Zdroje:

  1. Beigel JH, Tomashek KM, Dodd LE, et al. Remdesivir for the Treatment of Covid-19 — Preliminary Report. The NEJM, published online May 22, 2020. DOI: 10.1056/NEJMoa2007764. https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa2007764?query=recirc_mostViewed_railB_article
  2. Beigel JH, Tomashek KM, Dodd LE, et al. Remdesivir for the Treatment of Covid-19 — Final Report. The NEJM, published online October 8, 2020. DOI: 10.1056/NEJMoa2007764. https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa2007764?query=featured_coronavirus
  3. Geleris J, Sun Y, Platt J, et al. Observational Study of Hydroxychloroquine in Hospitalized Patients with Covid-19. N Engl J Med. 2020 May 7. doi: 10.1056/NEJMoa2012410. https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa2012410?query=featured_home
  4. The RECOVERY Collaborative Group. Effect of Hydroxychloroquine in Hospitalized Patients with Covid-19. The NEJM, published online October 8, 2020. DOI: 10.1056/NEJMoa2022926. https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa2022926?query=RP

Aktuální k 12. 10. 2020

Zpracovala MVDr. Jana Doležalová, Ph.D., Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

Spojené státy americké zaznamenaly více úmrtí na nemoc COVID-19 než kterákoli jiná země a zároveň mají jednu z nejvyšších kumulativních úmrtností na obyvatele. Nejnovější studie se tak zabývala otázkou, do jaké míry byla úmrtnost v USA způsobena nárůstem případů COVID-19 před a po zavedení opatření proti šíření nemoci. Porovnávána byla úmrtnost na COVID-19 a úmrtnost ze všech příčin v roce 2020 v USA s úmrtností v dalších 18 zemích. Sledované období 38 týdnů, tj. od začátku pandemie až do 19. září, bylo rozděleno na období před a po zavedení politických intervencí ve sledovaných zemích.

Míra úmrtnosti na COVID-19 na sto tisíc obyvatel byla stanovena následovně: (1) nízká (úmrtí na COVID-19, <5/100 000), (2) střední (5-25/100 000), a (3) vysoká (>25/100 000). Nízká míra úmrtí na počátku pandemie byla v Jižní Korei, Japonsku a Austrálii; střední v Norsku, Finsku, Rakousku, Dánsku, Německu, Izraeli, Švýcarsku a Kanadě. Vysoká úmrtnost od počátku pandemie byla v Nizozemsku, Francii, Švédsku, Itálii, Velké Británii, Španělsku, Belgii a USA.

Ačkoli byla na počátku pandemie v USA hlášena nižší úmrtnost (60,3/100 000) než v Belgii (86,8/100 000) nebo Španělsku (65/100 000), po 10. květnu došlo k poklesu úmrtnosti ve všech zmíněných zemích kromě USA. Například mezi 10. květnem a 19. zářím 2020 byla míra úmrtnosti v Itálii 9,1/100 000, zatímco míra úmrtnosti v USA byla 36,9/100 000. Nicméně díky intervencím došlo k poklesu úmrtí ve všech sledovaných zemích – viz. tabulka:

Srovnání zemí s nízkou, střední a vysokou úmrtností před (modrý rámeček) a po (červený rámeček) zavedení opatření proti COVID-19. Převzato z Bilinski a Emanuel, JAMA, 2020.

V porovnání s ostatními zeměmi došlo v USA k vysoké úmrtnosti spojené s COVID-19 a také k nadměrné úmrtnosti ze všech příčin do září 2020. Po prvním vrcholu na začátku jara zůstala úmrtnost v USA spojená s COVID-19 a ze všech příčin vyšší než v zemích ve skupině s vysokou mírou úmrtnosti na COVID-19 (např. Belgie, Itálie a pod). To mohlo být výsledkem několika faktorů, včetně slabé infrastruktury veřejného zdraví a nejednotnou reakcí jednotlivých států USA na pandemii.

Limity této analýzy zahrnují rozdíly v riziku úmrtnosti: americká populace je mladší, ale má více komorbidit ve srovnání s ostatními zeměmi.

Zdroj: Bilinski A, Emanuel EJ. COVID-19 and Excess All-Cause Mortality in the US and 18 Comparison Countries. JAMA, published online October 12, 2020. doi:10.1001/jama.2020.20717. https://jamanetwork.com/journals/jama/fullarticle/2771841

Aktuální k 7. 10. 2020

Zpracoval Mgr. Jan Bobek, Ph.D., Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

Dne 7. 10. 2020 zveřejnil prestižní časopis The British Journal of Medicine studii, ve které autoři sledují vliv uzavření škol na úmrtnost na nemoc COVID-19 ve Velké Británii. Zároveň autoři předkládají předpovědi dalšího vývoje onemocnění.

Cílem autorů tohoto článku bylo hlouběji analyzovat data, na základě kterých se zákonodárci ve Velké Británii rozhodli k uzavření škol v březnu 2020. K tomu autoři využili výpočty založené na tzv. CovidSim modelu, který pro tento účel vyvinuli vědci na Královské univerzitě v Londýně. Pro ověření jeho relevance autoři použili data známá v březnu 2020 a srovnali předpověď modelu s reálným vývojem pandemie ve Velké Británii a Severním Irsku.

Autoři této studie naznačují, že uzavření škol se ukázalo jako vysoce účinné při snižování akutní vytíženosti jednotek intenzivní péče (JIP). Na druhou stranu však z výpočtů plyne, že přísná opatření prodlužují dobu trvání pandemie a navyšují počet úmrtí v dlouhodobém horizontu. Toto navýšení je dáno tím, že opatření cílí především na část populace mimo rizikovou skupinu (např.: uzavření škol atd.) a při dlouhodobějším průběhu epidemie se předpokládá vyšší zásah ohrožených starších jedinců. Autoři proto soudí, že bez rychlého vývoje vakcíny se nepodaří snížit celkových počet obětí pandemie ve Velké Británii a Severním Irsku pod 200 tisíc.

Autoři zároveň vyvozují, že optimální strategie proti pandemii nemoci COVID-19 se liší od strategie pro chřipkovou epidemii a to především kvůli odlišnému věkovému profilu úmrtnosti. Proto by podle nich mělo dojít především k distancování jedinců patřících do rizikových skupin (např. nad 70 let) a nikoli k uzavírání školských zařízení, která jsou mimo ohroženou skupinu, a jejich nízká promořenost pak prodlužuje vytvoření kolektivní imunity a tedy i průběh pandemie.

Zdroj: Rice, K., Wynne, B., Martin, V., & Ackland, G. J. (2020). Effect of school closures on mortality from coronavirus disease 2019: old and new predictions. BMJ (Clinical research ed.), 371, m3588. https://doi.org/10.1136/bmj.m3588

 

Aktuální k 8. 10. 2020

Zpracovala: Dominika Pirklová, Cerebrovaskulární výzkumný tým FNUSA-ICRC

CRISPR-diagnostické testy, jako je SHERLOCK, poskytují efektivní nástroj pro detekci virových a bakteriálních patogenů. Při ošetřování pacientů se však používají jednodušší metody, protože testy typu SHERLOCK závisí na extrakci RNA, u které může dojít ke kontaminaci vzorku.

Tento problém řeší zjednodušená varianta testu zvaná STOP:

STOP (SHERLOCK Testing in One Pot) je efektivní test, který kombinuje zjednodušenou extrakci virové RNA s jejím zmnožením (amplifikací) a detekcí zprostředkovanou CRISPR. Tento test lze provést při nezměněné teplotě za méně než hodinu a s minimálním vybavením.

Díky tomu, že probíhá v jedné zkumavce, je odolný vůči kontaminaci a vykazuje citlivost 93,1 % a specificitu 98,5 %. Detekce zabere mezi 15 až 45 minutami. Odběr vzorků se provádí nosním výtěrem.

Zdroj: Joung J, Ladha A, Saito M, Kim NG, Woolley AE, Segel M, Barretto RPJ, Ranu A, Macrae RK, Faure G, Ioannidi EI, Krajeski RN, Bruneau R, Huang MW, Yu XG, Li JZ, Walker BD, Hung DT, Greninger AL, Jerome KR, Gootenberg JS, Abudayyeh OO, Zhang F. Detection of SARS-CoV-2 with SHERLOCK One-Pot Testing. N Engl J Med. 2020 Oct 8;383(15):1492-1494. doi: 10.1056/NEJMc2026172. Epub 2020 Sep 16. PMID: 32937062; PMCID: PMC7510942.