Mezinárodní den sester je připomínán na celém světě u příležitosti narození Florence Nightingale, zakladatelky ošetřovatelství, reformátorky nemocnic či veřejného zdravotnictví. Letos je 12. květen ještě významnější. Výjimečná žena se narodila před 200 lety a veřejnost si díky pandemii uvědomila více než kdy jindy potřebu ošetřovatelského personálu.

O Florence Nightingale (1820–1910) se učí na zdravotnických školách, do teď jsou aktuální některé její odborné texty. „Já sama vidím její odkaz v odvaze, s jakou se vzepřela tradičnímu plánovanému životu a zavedeným pravidlům, v trpělivosti prosadit nové věci i přes počáteční odmítavý postoj okolí, v důrazu, který kladla na vzdělávání, jež je nejlepší investicí, a v obětavé práci pro druhé.  A ztotožňuji se i s jejím vyjádřením: ‚Jak málo se dá vykonat, pokud nás ovládá strach,’“ říká náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Mgr. Jana Zvěřinová. Její slova doplňují i další sestry. „Úlohu zdravotní sestry nejlépe vystihuje okřídlené přísloví: Zachráníš-li jeden život, jsi hrdina, zachráníš-li 1000 životů, jsi zdravotní sestra. Ve skutečnosti jsou nejen zdravotní sestry, ale také jejich kolegové zdravotní bratři a vlastně i další ošetřující a pečující personál hrdiny všedního dne. Jejich hrdinství a odvaha je doceněna většinou jen těmi, kteří si sáhnou na své zdravotní, fyzické nebo psychické dno. Ti opravdu docení to, co děláme. A to je vlastně i důvod, proč to děláme. Máme rádi lidi a máme radost, když jim opět naskočí úsměv na tváři a my můžeme jejich neduhy spláchnout,“ uvádí Mgr. Monika Černá, sestra z I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA.

„Postavení zdravotní sestry se od dob Florence velmi proměnilo, ale jako velmi zajímavý vnímám fakt, že mnohé „novinky“, které ona zavedla, jsou aktuální i v dnešní době. Doufám i v to, že v očích veřejnosti se naše povolání vyšplhalo na vyšší příčky v seznamu prestižních povolání, a to i přes mnoho televizních seriálů, které z reality práce zdravotníků neukazují prakticky nic,“ komentuje Mgr. Hana Žemlová z Anesteziologicko resuscitační kliniky FNUSA. Stejně tak podle Bc. Ondřeje Vacha, staniční sestry z Doléčovacího a rehablitačního oddělení FNUSA, zůstávají hlavní pilíře, na kterých Florence Nightingale postavila základy ošetřovatelské práce, stále aktuální: „Jsou to etika a odpovědnost. Abychom mohli skutečně pomáhat a nikoliv jen vykonávat nějakou činnost – byť sebelépe – musí být tyto dvě hodnoty vidět v každém našem kroku.“

Na své povolání zdravotní sestry vzpomíná také bývalá zaměstnankyně Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Věra Kubíčková. „Kdybych se mohla znovu rozhodovat, svou profesi bych neměnila. Ke spokojenosti s mým povoláním jistě přispělo i to, že jsem měla štěstí na dobré a přátelské kolegyně a i náročnou práci jsme dokázaly spolu zvládnout. Později došlo k velkým změnám v ošetřovatelství i vzdělávání sester. Většina mých kolegyň tyto změny akceptovala a mnohé začaly dále studovat. I v tom se naplňuje odkaz Florence Nightingale. Pro naši profesi je jistě nutná láska k povolání, která trvá po celou profesní dráhu a ta mě neopustila. Přinesla mi i pocit seberealizace, který stále pociťuji při vzpomínání na mé povolání – na to, že jsem byla sestra.“

Důvodů proč nebýt sestrou je mnoho. „To jistě ano. Je to práce na směny, fyzicky i psychicky náročné povolání, někdy čelíme slovní i fyzické agresi ze stran pacienta, máme vysokou zodpovědnost a neustálou možnost udělat chybu. Je to však také práce velmi rozmanitá, motivující, v každé době potřebná. Ale hlavně – profese sestry je naplňující a smysluplná!“ uzavírá téma Jana Zvěřinová, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FNUSA.

Mgr. Monika Černá z I.IKAK aktuálně pracuje i v covidové ambulanci.

 

Po operativě svůj provoz pomalu obnovují i jednotlivé ambulance Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Čekárny však podléhají zvýšenému hygienickému režimu, který minimalizuje riziko nákazy a odpovídá veškerým doporučeným standardům. Zdravotníci pacientům vzkazují: „Nemusíte se bát, návštěva nemocnice je při dodržování všech pravidel bezpečná.“

Epidemiologická a bezpečnostní opatření aplikovaná v ambulancích Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně popsala staniční sestra I. neurologické kliniky Kamila Roubalová: „Základ je desinfekce. Kromě toho, že máme pro příchozí po čekárně rozmístěné desinfekce s informačními pokyny a u vstupu také rukavice, frekventovaně desinfikujeme i samotné prostory. Pacienty objednáváme na konkrétní čas v půlhodinových rozestupech, aby se zde vždy sešel pouze minimální počet lidí. Zároveň je prosíme, aby zvážili nutnost doprovodu, případně jej eliminovali.“ To potvrzuje například pacientka z Brna, která dnes přišla na kontrolu sama. „Normálně by vedle mě seděl manžel, ale teď to nejde,“ říká dvaasedmdesátiletá žena. Naráží tím i na další opatření, a to úpravu sedacích míst – některá jsou dočasně přelepená, aby mezi čekajícími zůstávaly dostatečné rozestupy.

„Musím říct, že lidé jsou opravdu svědomití, opatření respektují,“ hodnotí vrchní sestra I. neurologické kliniky Ing. Marcela Staňková a dodává, že není důvod k obavám nebo odkládání vyšetření, vyžaduje-li jej zdravotní stav pacienta.

U vstupu do nemocnice stále probíhá měření teploty termokamerou, což umožňuje pohyb po nemocničním areálu pouze lidem bez teploty. „Pokud bychom tady na klinice přeci jen někomu naměřili teplotu vyšší než 37,5 °C, máme stejně jako na každém jiném pracovišti připravenou izolaci,“ dodává Kamila Roubalová z neurologie s tím, že v izolaci podstoupí pacient kromě vyšetření ve zvláštním režimu také test na koronavirus. Lékař pak podle výsledku určí další postup.

V nemocnici se dodržují i další epidemiologické a bezpečnostní zásady. „Jsme velmi rádi, že vedení FNUSA umožnilo od počátku testování na COVID-19 u všech pacientů přijímaných na lůžková oddělení,“ komentuje přednosta Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku doc. MUDr. Břetislav Gál, Ph.D. Až po negativních výsledcích testu je hospitalizovaný pacient zařazen na standardní lůžkové oddělení, do té doby je oddělen v prostorách se zvýšeným ochranným režimem. „Chtěl bych proto všem vzkázat, že ač jsme pracovištěm v „COVIDové“ nemocnici, jsme pracovištěm bezpečným,“ uzavírá Břetislav Gál.

Kontakt pro média: Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel. +420 602 529 058, dana.lipovska@fnusa.cz

Na pozici ředitele Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně nastoupil 4. května 2020 po Gorazdovi Bernardovi Stokinovi, MD, Ph.D., manažer Pavel Iványi, LL.M., MBA.

Gorazd B. Stokin vedl centrum od samého počátku a za jeho působení se FNUSA-ICRC stalo mezinárodně uznávanou institucí a předním klinickým výzkumným ústavem v České republice. „Jsem rád, že se během mého sedmiletého vedení FNUSA-ICRC stalo tak úspěšným, a že jsem mohl propagovat český výzkum v zahraničí. Za toto období získalo FNUSA-ICRC více než sto grantů, bylo publikováno přes tisíc publikací, některé z nich v těch nejprestižnějších vědeckých časopisech na světě. Bylo schváleno hned několik užitných vzorů, tři patenty byly schváleny a další podány a v neposlední řadě jsme vytvořili globální síť spolupráce mezi vědeckými institucemi a univerzitami. Za důležité považuji také to, že FNUSA-ICRC koordinovalo řadu klinických studií, které významně pomohly pacientům v Brně,“ uvedl Gorazd B. Stokin, který je neuro vědec a neurolog. Dodal, že do konce roku – než odjede za rodinou do Anglie – bude pokračovat ve FNUSA-ICRC jako vedoucí svého výzkumného týmu neurovědy.

„Chtěl bych doktoru Stokinovi poděkovat za vynikající práci. Letos končí grant z Národního fondu udržitelnosti a již nyní je jasné, že pro další pětileté období nebude v takové výši jako předtím,“ řekl ředitel Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Ing. Vlastimil Vajdák a dodal: „S ohledem na tuto skutečnost jsem angažoval do funkce nového ředitele FNUSA-ICRC manažera, právníka a ekonoma Pavla Iványiho. Nebude mít lehký úkol. Má k dispozici výsledky externího personálního auditu ve FNUSA-ICRC a návrh na restrukturalizaci. Bude muset navrhnout a nastavit fungování centra v dalším grantovém období tak, aby jeho činnost byla co nejefektivnější,“ konstatoval Vlastimil Vajdák.

Pavel Iványi, LL.M., MBA, se narodil a vyrůstal v České republice, poté žil 27 let v Nizozemí, kde vystudoval právo na University of Amsterdam (LL.M.) a MBA na Erasmus University v Rotterdamu. Od roku 2003 působí znovu v ČR, pracoval jako manažer v několika společnostech. V roce 2008 založil Mezinárodní školu Brno, ve které jako nevýkonný ředitel působí dodnes. Je také prezidentem Nizozemsko-české obchodní komory.

Kontakt pro média: Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel. +420 602 529 058, dana.lipovska@fnusa.cz

 

Téměř osm tisíc korun vybrali pro Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně zaměstnanci brněnského Technického muzea díky přednášce „Příběh kosmického teleskopu“ a s ní spojené akci „Adoptuj si svého návštěvníka“. Navzdory nouzovému stavu se přednáška skutečně uskutečnila a zájemci měli možnost zaslat do přednáškového sálu místo sebe alespoň fotografii. Za každého takového „papírového účastníka“ potom zaměstnanci Technického muzea v Brně věnovali finanční příspěvek právě naší nemocnici.

Přednáška se uskutečnila 23. dubna v Technickém muzeu v Brně před zaplněným sálem. „Přišlo 92 fotografií dvounohých návštěvníků, dále tři snímky papoušků, dva psů a jedné berušky. Měli jsme tak celkem 98 fotografií. Přednáška tak proběhla před beznadějně zaplněným sálem a musím se omluvit všem návštěvníkům, na které se nedostalo – snad příště,“ okomentoval hojnou účast náměstek Technického muzea v Brně Josef Večeřa. Do kasičky ve tvaru Hubbelova teleskopu se podařilo vybrat celkem 7 840 Kč.

Přednáška publicisty a popularizátora kosmonautiky Tomáše Přibyla se uskutečnila ku příležitosti vstupu Hubbelova teleskopu do čtvrté dekády na oběžné dráze. „Hubbleův kosmický teleskop je technologický div světa. Kdybychom chtěli srovnat povrch celé Evropy se stejnou pečlivostí jako je vybroušené jeho hlavní zrcadlo, měla by Sněžka výšku zhruba osm milimetrů. Technologie, které pro něj byly vyvinuté, přitom pronikly do mnoha oborů lidské činnosti: od zdravotnictví přes optické systémy nebo výkonnější polovodiče až třeba po ekologii,“ uvedl Tomáš Přibyl.

Speciální webové stránky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, zaměřené na dobrovolníky či firmy, pomáhající v boji s koronavirem (www.covid.fnusa.cz), nyní nabízejí nově také vybrané články ze světových vědeckých médií. V sekci Novinky ve výzkumu COVID-19 zájemci najdou řadu zajímavých témat.

Webové stránky vznikly za velmi krátkou dobu v Mezinárodním centru klinického výzkumu FNUSA a pomohly při organizaci dobrovolnictví v nemocnici. Nyní mohou pomoci také při orientaci v záplavě různých vědeckých informací o onemocnění COVID-19. Články překládají pracovníci Lékařské knihovny Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně do češtiny. Vybírají to nejzajímavější ze světových vědeckých médií a snaží se předložit je veřejnosti tak, aby byly co nejvíce srozumitelné. Zájemci zde najdou aktuální témata, která souvisejí s onemocněním COVID-19 – od poruch čichu a chuti přes duševní zdraví až po studie vzniku a vývoje chorobných změn v těle pacientů.

„Monitorujeme poznatky o COVID-19 prakticky on-line, hned jak jsou publikovány. Připravujeme z nich shrnutí toho nejdůležitějšího a chceme tak pomoci získávat nejnovější informace nejen lékařům, ale také dalším odborníkům a v neposlední řadě i široké veřejnosti,“ uvedl prof. MUDr. Robert Mikulík, Ph.D., náměstek pro vědu a výzkum Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Veškeré informace jsou k využití zdarma, a to i s prolinkem na původní článek. Je tedy možné pracovat také s originálním zněním.

Kontakt pro média:

Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel: 602 529 058, dana.lipovska@fnusa.cz

Ing. Jiří Erlebach, PR FNUSA-ICRC, tel.: 731 516 374, jiri.erlebach@fnusa.cz

Operační provoz ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně se začíná postupně vracet do běžných kolejí. Nemocnice před několika týdny přijala řadu bezpečnostních a hygienických opatření, která se ukázala být velmi efektivní. Je jednou z mála v ČR, kde nedošlo k plošné nákaze personálu. Počet pacientů s onemocněním COVID-19 ve vážném stavu se snižuje, a tak může FNUSA začít od 27. dubna postupně obnovovat plánovanou operativu.

Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně se stala jednou z nemocnic, která se stará o pacienty s onemocněním COVID-19 s těžkým průběhem. Na anesteziologicko resuscitační klinice je nyní hospitalizováno šest takových pacientů ve vážném zdravotním stavu. „Myslím, že se nám povedlo velmi dobře zvládnout bezpečnost zaměstnanců i pacientů. Vše máme striktně odděleno, personál používá nejvyšší třídu ochranných pomůcek. Všichni zdravotníci na anesteziologicko resuscitační klinice jsou pravidelně testováni a všichni jsou negativní. Jako jedna z prvních nemocnic v ČR jsme instalovali u vchodu do nemocnice termokameru na měření teploty, ostatní vchody jsme pro příchozí uzavřeli. Opatření, která zpočátku vyvolala i negativní reakce, se nyní ukazují jako prozřetelná a účinná,“ uvedl ředitel Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Ing. Vlastimil Vajdák.

Lékaři ve sv. Anně se po celou dobu pandemie kontinuálně starají také o akutní pacienty Covid negativní, nejčastěji chirurgické, neurochirurgické, interní, neurologické a další, kterých vůbec není málo. „V současné době máme 380 hospitalizovaných. Nutno říci, že péče o tyto pacienty probíhá zcela odděleně od péče o pacienty s koronavirovou infekcí.  Dočasně – do výsledku negativního testu na onemocnění Covid- 19 – jsou izolováni na jednotlivých pracovištích také všichni nově přijatí k hospitalizaci. To vše zvyšuje bezpečnost pacientů i zdravotnického personálu v rámci pandemie. Navíc skutečnost, že se snižuje počet nově nakažených infekcí koronaviru, a tím také počet pacientů se závažným průběhem onemocnění, nám otvírá cestu pro uvolnění anesteziologického personálu nezbytného pro běžnou operativu.  Proto jsme se rozhodli postupně od 27. dubna obnovovat plánované operace,“ doplnil náměstek léčebně preventivní péče FNUSA MUDr. Jindřich Olšovský.

Odborné ambulance ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně se budou nadále soustředit především na akutní pacienty. S dobou trvání omezení však pacientů, kteří potřebují fyzickou návštěvu lékaře, případně také kontrolu laboratoře (odběry), neustále přibývá, a to i v řadách chronicky nemocných. „Pokud se jedná o ambulantní provoz, doporučuji všem pacientům, aby předem telefonicky kontaktovali svého lékaře, domluvili se s ním na dalším postupu, a tuto dohodu respektovali. Je totiž organizačně náročné skloubit požadavky na péči s dodržením všech bezpečnostních opatření, například ohledně počtu pacientů v čekárně,“ uzavírá Jindřich Olšovský.

Štěpán Bartoš je studentem 6. ročníku všeobecného lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Zároveň je také jedním z mediků, kteří pomáhají v nemocnicích. Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně je doslova v „jámě lvové“. Pracuje na anesteziologicko resuscitační klinice u pacientů s onemocněním COVID-19 v těžkém stavu. „Studium medicíny jsem si vybral hlavně kvůli touze pomáhat druhým lidem. A také jsem hledal povolání, které by znamenalo jistotu uplatnění do budoucna. Ukazuje se, že to byla správná volba.“

Proč jste si vybral zrovna anesteziologicko resuscitační kliniku?

Měl bych tam v létě po ukončení školy nastoupit jako lékař. Během studia mě nadchla akutní medicína – nad každým pacientem musíte uvažovat v souvislostech, každý je trochu jiný. A anesteziologicko resuscitační klinika u sv. Anny je špičkové pracoviště, kde se toho můžu hrozně moc naučit. Takže když přišla nabídka stát se dobrovolníkem na pozici sanitáře u pacientů s koronavirem, neváhal jsem ani chvilku. Ale je pravda, že takto jsem si nástup na oddělení nepředstavoval ani v těch nejdivočejších snech… (úsměv)

Jste přímo ve styku s nakaženými pacienty?

Za pacienty do boxů chodíme, provádíme převážně ošetřovatelskou péči. Musím říct, že velmi obdivuji všechny lékaře, sestry, záchranáře, kteří jsou u pacientů v boxech vždy v několik hodin trvajících intervalech, a to bez možnosti se napít nebo si dojít na záchod, a s vědomím, že se můžou nakazit. Já sám chodím do těchto prostor s velkým respektem, ale věřím, že při správném používání ochranných pomůcek je riziko nákazy malé. Je to pro nás všechny mediky obrovská zkušenost.

Dá se říci, co vás nejvíc překvapilo?

Nejvíce mě překvapila obrovská vlna solidarity, které se nám dostalo od veřejnosti. Lidé nám šili roušky, vyráběli štíty, skládali se na kafe, posílali chlebíčky… Bylo to až dojemné. A musím také vyzdvihnout práci naší fakulty – odhodlání mých spolužáků a mladších ročníků jít bez váhání pomáhat do první linie. Každá krize nejlépe odhalí charaktery, a myslím si, že lékařská fakulta obstála na výbornou.

Taková praxe je asi k nezaplacení…

Praxe je pro nás studenty velice důležitá a přínosná.  Myslím si, že je skvělé, že si můžeme během studia vyzkoušet práci na pozici nižšího zdravotnického personálu. Člověk pak pochopí, že oddělení musí fungovat jako jeden tým, od primáře až po uklízečku. A věřím, že každý medik, který si tímto projde, pak musí hledět s daleko větší úctou na práci sester, sanitářek a pracovníků v zázemí nemocnice. O to víc v těchto těžkých časech. Každému z nich patří velký dík za jejich práci.

Nemáte nyní strach z nakažení?

Určitě, největší strach teď mám o zdraví své těhotné snoubenky. Práce v COVID centru pro mě znamenala odloučení od ní i rodičů, protože jsou už v pokročilejším věku. Ale dostává se mi z jejich strany velké podpory a snažíme se být co nejvíc v kontaktu pomocí internetu. Navíc před Velikonocemi jsme všichni v týmu prošli testováním na Covid-19, a jelikož byl test negativní, mohli jsme strávit svátky spolu. To pro mě byla velká odměna.

Kdy se máte stát tatínkem?

Mělo by to být začátkem srpna. Ještě jsem ani neměl moc času nad rolí otce přemýšlet. Většina mých vrstevníků má životní události jako ukončení školy, nástup do práce, svatbu a potomka rozložené do několika let. Mně se to smrsklo do tří měsíců. Ale musím říct, že už se nemůžu dočkat.

Lékaři Dispenzární onkologické ambulance Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně dali spolu s dalšími členy mezinárodní skupiny IGHG (International Guidline Harmonization Group for Late Effects of Childhood Cancer) dohromady doporučení k aktuální pandemické situaci pro vyléčené pacienty dětské onkologie. Účelem dokumentu je poskytnout mladým vyléčeným vodítko v oblasti individuálních rizik a vhodných preventivních opatření ve vztahu k nákaze COVID-19.

Doporučení jsou určena vyléčeným pacientům, u kterých bylo před 25. rokem života diagnostikováno nádorové onemocnění, a kteří jsou nyní alespoň rok po ukončení primární protinádorové léčby. Druhou verzi dokumentu v češtině, aktualizovanou 17. dubna 2020, je možné stáhnout zde.

„Na doporučeních průběžně ve skupině IGHG pracujeme v týdenních telekonferencích, dokument budeme nadále aktualizovat,“ upřesnil člen autorského týmu a lékař Dispenzární onkologické ambulance OCHO FNUSA MUDr. Tomáš Kepák s tím, že nejaktuálnější verzi najdou zájemci vždy na webu www.ighg.org.

 

Doc. MUDr. Filip Růžička, Ph.D. je přednostou Mikrobiologického ústavu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Ústav stejně jako některá další laboratorní pracoviště v České republice vyhodnocuje vzorky stěrů pacientů, kteří by mohli mít onemocnění COVID-19.

Hodně se hovoří o tom, že vyšetření každého jednotlivého vzorku dlouho trvá…

Nezdá se to, ale jedná se o velmi precizní, pečlivou a náročnou práci. Stěry od pacientů se k nám dostanou ve formě speciálních tamponů, zanořených v odběrovém médiu. Vzorky musíme zkontrolovat – zda nedošlo cestou k nám k jejich znehodnocení. Důležitá je také průvodka, kterou je nutno zkontrolovat a případně telefonickou konzultací doplnit chybějící informace. Poměrně zdlouhavou „úvodní“ částí naší práce je vybalení vzorků z trojobalu, jejich roztřídění a izolace – dle typu vzorku a jejich počtu. Vše poté musíme zadat do informačního systému.

Tenhle popis zrovna nepřipomíná laboratorní vyšetření.

To teprve přijde na řadu. Vzorek je následně protřepáván, aby se z tamponu uvolnily případné virové částice, a teprve poté následuje samotná izolace. Používá se buď ruční izolace RNA (ribonukleové kyseliny), nebo může probíhat v automatickém izolátoru, který má však omezenou kapacitu a v současné době jsou také problémy s dostupností izolačních souprav na tyto přístroje.

Jak taková ruční izolace probíhá?

Obvykle je vzniklá suspenze pipetou přemístěna do nové zkumavky. Po přidání lyzačního roztoku je vzorek znovu protřepáván a inkubován tak, aby došlo k rozrušení virových částic a uvolnění nukleových kyselin. Vzniklý lyzát je přefiltrován přes speciální membránu, na níž se nukleové kyseliny navážou. Tuto membránu je třeba opakovaně proplachovat, centrifugovat, separovat a sušit. Cílem je odstranění látek, které by mohly znehodnotit reakci. Následuje aplikace roztoku, do kterého se uvolní přečištěná nukleová kyselina. V průběhu celého procesu je potřeba pracovat precizně, zejména je třeba důkladně a intenzivně vzorek protřepávat, dodržovat všechny předepsané inkubační časy a přesně pipetovat. Jakákoliv chyba se může projevit v kvalitě reakce – například vyvolat falešně negativní nebo naopak pozitivní výsledky. Samotný proces izolace zabere více než jednu hodinu, v případě většího počtu vzorků se doba výrazně prodlužuje. Použití automatického izolátoru může celý proces poněkud urychlit, trvá zhruba hodinu, a snižuje nároky na manuální práci.

Další čas zabere sanitace (dezinfekce, vyčištění) pracoviště po každé izolaci tak, aby nedošlo ke kontaminaci vzorků.

K dispozici jsou již také zjednodušené postupy izolace, ty ale mohou mít problém s nižší účinností a kvalitou. Kromě toho většinou zatím nejsou certifikované pro in vitro diagnostiku.

Co se pak provádí s již izolovanou nukleovou kyselinou?

Následuje přenesení roztoku, obsahujícího přečištěnou RNA, do zkumavky s reakční směsí samotné RT-PCR (reakce, která v konečném důsledku vede k mnohonásobnému zmnožení nukleové kyseliny a ta je následně detekována). Zkumavka je poté vložena do přístroje, tzv. thermocycleru, u něhož nastavujeme teploty, časy i počty cyklů. K jednotlivým vzorkům je potřeba zapsat konkrétní informace. Následně spustíme analýzu, která trvá více než hodinu.

Poté již znáte výsledek?

Následuje hodnocení výsledků dle charakteru křivek; ověření, jestli fungují všechny kontroly (pozitivní, negativní i interní kontrola) a posouzení, jestli je reakce validní. Výsledky musíme zapsat do laboratorního nemocničního informačního systému. Pozitivní vzorky jsou hlášeny vždy neprodleně na oddělení a na krajskou hygienickou stanici, i do databáze ISIN. Rychlost tohoto procesu ovlivňuje počet vyšetření, průměrně trvá jeden vzorek 4 – 5 hodin.

Proč mohou tuto činnost vykonávat jen speciálně proškolení laboranti?

Jde o úkony, které vyžadují preciznost a pečlivost. Zásadní je zde perfektní ovládnutí celého postupu tak, aby nedocházelo k chybám. To je možné jen za předpokladu kvalitního zaškolení – aby všechny kroky přešly laborantům „do krve“ a byly zautomatizovány. Zároveň je však třeba udržet pozornost tak, aby bylo vše pod kontrolou. Samozřejmostí je dodržování správné laboratorní praxe, včetně bezpečnosti práce a ochrany před infekcí.

To musí být náročné…

Náročné to určitě je, denně pracujeme s „živými“ organismy a musíme dbát na svou bezpečnost i na správnost celého procesu. Je třeba si uvědomit, že také laboratorní pracovníci jsou vystaveni velkému stresu, a ne všichni mají stejnou psychickou a fyzickou odolnost. I oni mají obrovskou zodpovědnost v rámci celého procesu boje s novým koronavirem SARS-CoV-2.

Oddělení klinické psychologie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně nabídlo zájemcům krizovou linku, na kterou se mohou obrátit lidé s psychickými problémy. Primárně byla určena pro zaměstnance nemocnice a jejich pacienty, linky však může využít i široká veřejnost.

Linka 543 183 082 k telefonickému hovoru nebo online komunikace. To je nabídka psychologů Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. „Naše linka funguje tak, že volající přesměrovává na asistentku, která má vysokoškolské vzdělání ze sociální pedagogiky a sociální práce. Ta od volajících zjistí základní informace a následně zprostředkuje kontakt s konkrétními psychology,“ vysvětluje primářka Oddělení klinické psychologie FNUSA PhDr. Zuzana Spurná a dodává: Na naše oddělení se zatím v největší míře obrací především stávající pacienti, případně pacienti s doporučením praktického lékaře nebo psychiatra kvůli dlouhodobým obtížím. Zatím jsme nezaznamenali nárůst zájmu o akutní péči týkající se nouzového stavu v souvislosti s COVID-19.“

Podle Zuzany Spurné i zdravotníci z Fakultní nemocnice u sv. Anny zatím situaci zvládají dobře a necítí potřebu vyhledávat psychologickou podporu. „Pracovníci ve zdravotnictví jsou však na vysokou zátěž dlouhodobě zvyklí a jsou orientovaní na pomoc ostatním. Pokud situace nebude opravdu kritická, tak pomoc orientovanou na sebe spíše vyžadovat nebudou,“ konstatuje primářka.

Lidé nemusí mít strach pouze ze samotné infekce a onemocnění, ale mohou být úzkostní také kvůli existenčním problémům. „Obrátilo se na mě několik lidí s potížemi úzkostného charakteru, které souvisejí s prožívanou nejistotou. Tato nejistota je vyprovokována pocitem ohrožení jejich zdraví a ekonomickými dopady, které mohou mít na jejich život opatření proti šíření koronaviru. Jednalo se spíše o představy toho, jak se situace může do budoucna zhoršit (tzv. katastrofické scénáře) než o reálné bezprostřední dopady aktuální situace,“ doplňuje psycholožka a primářka Zuzana Spurná s tím, že citlivější lidé mohou mít i panické ataky, projevující se jako tlak na hrudi, dýchací obtíže, pocení, chladné končetiny, stav malátnosti a celkové pocity kolapsu. Na druhé straně, sociální odstup a obecné utlumení společnosti může být pro dlouhodobě úzkostné pacienty vnímáno jako pozitivní. „Někteří mí pacienti si omezení vycházení chválí s tím, že se paradoxně cítí lépe.“ To může být způsobeno tím, že úzkostní lidé, kteří ale nejsou opatřeními ekonomicky zasaženi, mohou menší množství podnětů a snížené životní tempo vnímat uklidňujícím způsobem.

Zvýšení psychické zátěže může souviset také s aktuálními informacemi o vládou zvažované strategii kontrolovaného „promoření“ společnosti. „Setkala jsem se se zvýšenou mírou úzkosti u svých pacientů i přátel. Lidé se bojí, že ačkoliv je samotné by nemoc neohrozila, mohou nakazit své blízké.  Kvůli promořování by se tak mohli dostat do situace, kdy by nevědomky své rodiče nebo prarodiče nakazili a oni by mohli být v ohrožení života.“

Obecně však můžeme říci, že u psychicky odolnějších osob se zatím žádné problémy projevit nemusí. Pokud však lidé budou mít delší dobu odepřeno to, na co jsou zvyklí v jinak běžném životě, může se projevit zvýšená míra frustrace, jejíž nejčastějším projevem je agresivita. „Pokud mají lidé zůstávat doma, tak lze předpokládat tzv. „ponorkovou nemoc,“ kdy i dříve přehlížené drobnosti mohou být příčinou zvýšeného napětí v rodinných vztazích. V rodinách, kde je nějaký dlouhodobější problém, může současná situace vyústit v jeho eskalaci,“ popisuje Zuzana Spurná a radí: „Aby se lidé co nejdéle udrželi psychicky stabilní, tak by měli sytit své psychické zdroje. Těmito zdroji jsou pozitivní emoce, tzn. věnovat se tomu, co nás baví, z čeho máme radost, případně co nám připadá smysluplné nebo prospěšné pro ostatní.“ Dobré je si také uvědomit, že tento stav bude trvat jen omezenou dobu, po kterou to musíme zvládnout.

Kontakt pro média: Mgr. Dana Lipovská, Tisková mluvčí, tel. +420 602 529 058, dana.lipovska@fnusa.cz