50 let koronární jednotky ve FNUSA a její historie

I. interní kardioangiologická klinika od svého založení v roce 1919 je spjata s historií brněnské Fakultní nemocnice u sv. Anny, která vznikla před více jak dvěma sty lety. Klinika byla budována v provizorních prostorách Zemské nemocnice. K zakladatelům patřil prof. Rudolf Vanýsek její první přednosta a později jeho nástupce prof. Miloš Štejfa, sen. a další. Malý interní pavilon se postupně rozšiřoval o rentgenový provoz, chemickou a elektrokardiografickou laboratoř. Od svého počátku se lékaři zabývali intenzivně kardiologií, koronárními nemocemi, hypertenzí a cor pulmonale. Zájem o akutní kardiologii byl tedy logickým důsledkem zájmu lékařů I. interní kliniky (dále I. IKAK) pokračovat novými přístupy v diagnostice a léčbě narůstajících počtů pacientů se srdečním infarktem.

V šedesátých letech byl již znám klinický obraz srdečního infarktu. Jeho příčinu však jako uzávěr koronární tepny, většinou trombózou, odhalila až koronarografická vyšetření. První koronární jednotka, na které byli přijímání nemocní s akutním srdečním infarktem, vznikla v roce l962 v Kanadě. První koronární jednotka v tehdejším Československu vznikla v roce 1966 ve Výzkumném ústavu ministerstva zdravotnictví ve spolupráci s Výzkumným ústavem chorob oběhu krevního v Praze v Krči, později v roce  l971 sloučeny v Institutu klinické a experimentální medicíny – IKEM. Nemocní s infarktem byli léčení 5 – 6 týdenním klidem na lůžku, bolesti byly tlumeny opiáty, arytmie mesocainem, elektrickou defibrilací, kardioverzí, dočasnou stimulací. Docházelo k častým náhlým úmrtím, tromboembolickým komplikacím, tvorbě srdeční výduti aneurysmatu nebo ruptuře myokardu a srdeční zástavě. Hospitalizační úmrtnost se pohybovala kolem 15 – 20 %.

Počátky akutní koronární péče na I. IKAK v Brně a pravděpodobně i na Moravě lze datovat od konce roku 1968, kdy klinika získala první pojízdný resuscitační přístroj fy Godart. Pomocí tohoto přístroje bylo možné monitorovat elektrokardiografickou křivku, elektrošokem defibrilovat komorové fibrilace nebo provésti kardioverzi u život ohrožujících nebo hemodynamicky významných komorových tachyarytmií. Navíc přístroj umožňoval pomocí zavedené nitrosrdeční elektrody dočasnou srdeční stimulaci u náhlé srdeční zástavy nebo pokročilé síňokomorové blokády. Díky iniciativě prof. MUDr. Karla Svobody vznikl na tehdejším oddělení I. IKAK č. 19 pokoj intenzivní péče. Tam byl nový přístroj fy Godart umístěn, zaškolen ošetřující personál sester a lékařů a přijímáni nemocní se srdečním infarktem. Pro pokoj intenzivní péče byla ustanovena samostatná služba s lékařem a zdravotní sestrou.

Prof. K. Svoboda z jedné ze svých zahraničních cest přivezl učebnici pro sestry sloužící na koronární jednotce v Bostonu. Učebnici přeložil do českého jazyka doc. L. Skalník a fotokopie obrazové dokumentace zhotovil MUDr. J. Pospíšil a MUDr. K. Zeman. Texty pak dlouhodobě sloužily ke školení sester a lékařů pozdějšího týmu koronární jednotky než vznikly v roce 1980 vlastní učební texty „Koronární syndrom a jeho intenzivní péče“ autorů Zeman K. a Hamerská L., tehdejší staniční sestra koronární jednotky.  Později „Poruchy srdečního rytmu v intenzivní péči“ prof. MUDr. K. Zemana. Podnět k vytvoření specializovaného koronárního oddělení vzešel na konci šedesátých let minulého století od tehdejšího přednosty I. IKAK prof. MUDr. M. Štejfy staršího. Iniciativy se chopil doc. MUDr. L. Skalník. Způsob, jakým získal finanční prostředky na přístrojové vybavení, byl obdivuhodný a svědčí o kurióznosti cest, ke kterým byli nuceni tehdejší lékaři sáhnout, když chtěli udržovat pokrok v diagnostice a léčbě nemocných. Docent Skalník zjistil, že tehdejším nejbohatším podnikem disponujícím s devizovými prostředky je Technická a zahradní správa města Brna. Ta v rámci mezinárodní dohody s „Německým spolkem pečujícím o německé občany pochované v zahraničí“ exhumovala padlé německé vojáky v naší zemi a pohřbívala je ve vojenské sekci Ústředního hřbitova v Brně. Podařilo se přesvědčit ředitele Technické a zahradní správy J. Ulče, aby I. interně poskytl humánní protidar ve formě 80.000 DM, za které zakoupil od fy Siemens nejmodernější vybavení pro osmilůžkovou koronární jednotku (KJ) včetně monitorovací centrály. O rok později se podařilo doc. Skalníkovi získat ještě ventilátor Bird Mark VIII a Arhytmia monitor fy Hewlet Packard. Prof. K. Svoboda, tehdejší přednosta I. IKAK, se postaral o adaptaci oddělení č. 20, kde byl v listopadu 1969 zahájen provoz osmilůžkové KJ, první na Moravě, tehdy nejlépe vybavené pracoviště v českých zemích. Z oddělení č. 19 přešel již vyškolený kolektiv sester a lékařů. Od doc. Skalníka, který se tehdy především zabýval pneumologií, převzal vedení KJ docent MUDr. Pavel Kamarýt (1969 – 1972) a jako sekundární lékař na KJ pracoval MUDr. K. Zeman. Vedoucí staniční sestrou byla L. Hamerská. Později se team KJ stal v rámci Doškolovacího ústavu pracovníků ve zdravotnictví českých zemí školícím centrem, kam docházeli lékaři a zdravotní  z nově vznikajících KJ a intenzivních oddělení. V roce 1972 opět zásluhou prof. K. Svobody se KJ přestěhovala do pavilonu I. IKAK moderně koncepčně řešených prostor, oddělení č. 30. Po mnoha letech byla budova, kde sídlila I. IKAK zbourána. V roce 2012 se mohla KJ přestěhovat do nové budovy a vzniklo tak nové pracoviště kardioangiologické kliniky, koronární jednotky v budově C1.

V sedmdesátých letech v době tzv. normalizace negativně zasáhla i I. IKAK. Na příkaz tehdejší stranické skupiny musel kliniku opustit primář MUDr. J. Kratochvíl, doc. L. Skalník, prof. MUDr. K Svoboda a vedení KJ byl zbaven doc. MUDr. P. Kamarýt. Vedoucím KJ se stal doc. MUDr. F. Ryšavý (1973 – 1981) a následně doc. MUDr. Z. Lupínek (1981 – 1986). V letech 1986 – 2002 byl vedoucím KJ prof. MUDr. K. Zeman. Od roku 2002 vedl KJ MUDr. Ota Hlinomaz, Ph.D. a nyní je pod vedením MUDr. Michala Rezka. KJ přijímala tehdy po svém vzniku za rok kolem 250 nemocných se srdečním infarktem a nemocné s nestabilní anginou pectoris a hemodynamicky významnými poruchami srdečního rytmu. První elektrickou defibrilaci na klinice provedl doc. L.Skalník v roce 1968. První dočasná srdeční stimulace s kompletní síňokomorovou blokádou na pokoji intenzivní péče, odd. 19, byla uskutečněna v roce 1968 a ve spolupráci s I. chirurgickou klinikou u téhož pacienta (tatínek tehdejšího prof. A. Žáčka) byl na I. interně implantován srdeční kardiostimulátor v roce 1969 (MUDr. Semrád a spoluprac.). První plánovaná elektrická kardioverze fibrilace síní ve spolupráci s anesteziologickým oddělením byla uskutečněna týmem lékařů na KJ v roce 1970. První pokusy o hemodynamické monitorování krevního tlaku v pravém srdci a plícnice jsme na KJ prováděli pomocí tzv. floating katetru cestou vena cubitalis od  roku 1971. Sami jsme si připravovali katetry a spojky pro pravostrannou katetrizaci. K měření jsme používali polyfunkční EKG fy Siemens se zabudovaným přístrojem pro invazivní měření krevního tlaku.  První punkci podklíčkové žíly na KJ provedl v roce 1973 MUDr. K Zeman. Punkce byla od té doby pak často používána pro dočasnou srdeční stimulaci, odběr krve, urgentní medikamentózní léčbu, invazivní diagnostiku arytmií a pro hemodynamické monitorování krevních tlaků a srdečního výdeje. Od poloviny osmdesátých let jsme zavedli na KJ diagnostiku a léčbu supraventrikulárních arytmií pomocí jícnové elektrokardiografie a jícnové stimulace externím programovatelným kardiostimulátorem (MUDr. L. Groch, MUDr. K. Zeman). Po prvé použitá látka (Awelysin) k farmakologické léčbě akutního srdečního infarktu tzv. intrakoronární trombolýza byla použita v Brně na KJ v roce 1989, (MUDr. Janoušek a spol.)

Časté problémy s neinvazivní diagnostikou závažných a složitých poruch rytmu na KJ si v roce 1970 vyžádaly ustanovení pracovní skupiny pro elektrofyziologickou invazivní diagnostiku život ohrožujících poruch rytmu a  poruch převodní srdeční soustavy katetrizační metodou (ved. prac. skupiny MUDr. K. Zeman, dále spolupracovali MUDr. B. Semrád, MUDr. J. Šumbera, MUDr. J. Toman).

Ve velmi skromných podmínkách ve spolupráci s radiologickou klinikou MUDr. K. Kubínem jsme programově jednou týdně vyšetřovali na RTG pracovišti I. chirurgické kliniky poruchy převodního srdečního sytému, bradyarytmie a později  tachyarytmie – paroxysmální supraventrikulární a komorové tachykardie. Pomocí vlastnoručně vyrobeného kardiostimulátoru  DDS-IT a jeho druhé generace DDS. 2B ve spolupráci s Výzkumným ústavem zdravotnické techniky (Ing. Jandou) jsme zkoumali při různých srdečních frekvencích poruchy převodního srdečního systému a diagnostikovali tzv. vícečetné poruchy atrioventrikulárního uzlu, jež byly často příčinou život ohrožujících tachyarytmií. Za původní práci „Vyšetření atrioventrikulárního převodu síňovou stimulací“ byla v roce 1974 pracovní skupině lékařů koronární jednotky udělena Cena Českého literárního fondu.

V dalším období jsme získali první přístroj pro tehdy novou invazivní katetrizační metodu, tzv. radiofrekveční ablaci anomálních síňokomorových cest, fibrilace a flutteru síní, komorových arytmií. Vznikla tak nefarmakologická léčba tachyarytmií a dnes samostatná katetrizační laboratoř vybavená nejmodernějšími diagnostickými a léčebnými přístroji pod vedením MUDr. Z. Stárka, Ph.D. Prvních 100 radiofrekvečních ablací jsme oslavili v březnu v roce 2001 na I. IKAK odbornou konferencí, kde jsme předvedli naše postupy, indikace a výsledky této metody za hojné účasti moravských kardiologů. Na koronární jednotce se také zrodila pracovní skupina (MUDr. P. Kamarýt, MUDr. K. Zeman) léčící komorové bradykardie – síňokomorové blokády a v roce 1977 vzniklo centrum pro trvalou kardiostimulaci pod vedením prof. MUDr. P. Kamarýta. Dnes již samostatné arytmologické oddělení, které vede doc. MUDr. M. Novák, Ph.D. Intervenční léčba akutního srdečního infarktu tzv. přímá perkutánní transluminální koronární angioplastika (direct PTCA) se začala rutinně používat na KJ I. IKAK ve FN u sv. Anny v roce 1996. Od října 1996 byl zřízena nepřetržitá lékařská služba v nově vybudovaném katetrizačním pracovišti pod vedením prim. MUDr. L. Grocha, která velice úzce spolupracuje s dnešní koronární jednotkou – prakticky jako jedno pracoviště.

Je třeba ještě zmínit, že koronární jednotka v té době jediná v Brně dlouhodobě sloužila v pregraduální a postgraduální výchově jako školící centrum pro sestry a lékaře v interní intenzivní péči, pro nemocné se srdečním infarktem a poruchami srdečního rytmu. Prof. Zeman od sedmdesátých let a později MUDr. Hlinomaz přednášeli na doškolovacím institutu v Brně na Vinařské o léčbě akutního koronárního syndromu a prof. Zeman několik let školil lékaře a sestry Jihomoravského kraje v elektrokardiografii.  Tým lékařů a sester se podílí na celé řadě publikací a studií i mezinárodního významu a o svých zkušenostech přednáší na domácích a zahraničních sjezdech a konferencích.

V současné době úspěšně vede I. IKAK prof. MUDr. Lenka Špinarová Ph.D., vedoucím KJ, oddělení 30, je zkušený intervenční kardiolog a internista MUDr. Michal Rezek (obr.6.7.), staniční sestrou je Bc. Jana Venhodová. KJ v přízemí nové budovy C1, má 11 lůžek, kompletně vybavenou ambulanci pro akutní příjem s l lůžkem a 3 diferenciálně diagnostická observační lůžka pro nemocné čekající na akutní výsledky vyšetření, nebo na plánovou elektrickou kardioverzi pro poruchy srdečního rytmu. Za rok je přijato na KJ kolem 600 nemocných, ambulantně ošetřeno elektrickou kardioverzí většinou s akutními a plánovanými poruchami rytmu, fibrilací síní až 180 nemocných. Hospitalizováni jsou nemocní především s akutním koronárním syndromem, ale i s akutní plicní embolizací, s pokročilým a těžce zvládnutelným srdeční selháním a vzácnými kardiomyopatiemi. Pacientům je poskytována speciální interní a kardiologická péče, zavádění centrálních žilních katetrů, dočasná srdeční kardiostimulace, pravostranná katetrizace pomocí Swan Ganzova katetru, měření minutového výdeje, perikardiocentéza, pleurální punkce pod ultrazvukovou kontrolou. Pravidelně se na KJ provádí standardní a transtorakální jícnová echokardiografie.

Problémy a otázky, které nás provázely na cestě k dnešní péči o nemocné s akutním koronárním syndromem, nebyly jednoduché, nové metody obtížně prosazovatelné, na příklad při zavádění trombolytické léčby jsme nesměli určitou dobu provádět punkci podklíčkové žíly, jako nebezpečné pro pacienty.

Emeritní prof. Karel Zeman